Projekt TS Ostrava i TVP Wrocław
Projekt współfinansowany ze środków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego. Przekraczamy granice.

Projekt TS Ostrava a TVP Wroclaw
Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj. Překračujeme hranice.

Kdo chce vidět Krkonoše v celé mohutnosti, musí do Polska

Z polské strany lanovkou, z české pouze pěšky. Vrchol Szrenica je dominantou hlavního hřebene západních Krkonoš a výchozím místem k horským tůrám, při kterých můžete jít Polskem a hned zas Českem. Zatímco polské lázně Szklarska Poreba jsou z hřebene jako na dlani, směrem do Česka se otvírá pohled do údolí a lesů. A to je pro nejvyšší pohoří na společné hranice typické. K severu padají Krkonoše v prudkých srázech, od jihu se vlní a stoupají k nebi v postupných liniích kopců. Kdo chce tedy vidět panorama Krkonoš v celé jejich mohutnosti, musí do Polska. Zatáčka smrti na silnici nad Szklaskou Porebou se sice jmenuje hrozivě, výhledy jsou však odtud skutečně nádherné.

Kdo chce do strmých svahů Krkonoš vyrazit opravdu stylově, pro toho vyrábí speciální kované hole Robert Jakuszewicz z vesnice Jagniatków na polské straně hor. Svou malou kovárnu má přímo u hlavní silnice v Jagniatkówě a turistům může posloužit také historkami o tom, jak se z Polska do Česka pašovali koně.

„Pašování tady bylo velmi dobře zorganizované. Byla to v osmdesátých letech, kdy tady na polské straně byli tři chlapi a ještě k tomu jeden s autem,“ vypráví Robert Jakuszewicz. Mladé, zdravé koně z Polska bylo třeba přivést sem a pak je přehnat na českou stranu. Byly za to velké peníze.“

Pašeráctví přes česko-polskou hranici mělo na krkonošských hřebenech dlouhou tradici. Těžko přístupný terén, husté lesy a časté mlhy pomáhaly místním lidem, kteří se v chudém kraji snažili uživit, jak se dalo, a nelegální obchod byl běžným řemeslem. A navíc - horalé znali pašerácké stezky mnohem lépe, než vojáci, kteří měli pomezí hlídat.

„Po válce bylo v Čechách dostatek průmyslového zboží, ale málo jídla. A u nás to bylo naopak. Hned po válce sice nebylo průmyslové zboží, ale zato bylo co jíst,“ horal Andrzej Gwizda. „Okamžitě vznikl výměnný obchod, spontánně. Pašovalo se maso ve velkém, po velkých kusech. A vrátit jste se mohl s novou motorkou.“

Už v době před 2. světovou válkou, kdy polské podhůří Krkonoš leželo v Německu, byl Jagniatkuw vyhledávaným turistickým centrem. Léčivé ovzduší a romantická příroda sem do horských penzionů lákaly hosty z celé Evropy. V éře lidového Polska byly hotely znárodněny a průmyslové podniky je přeměnily na zotavovny, ve kterých se rekreoval pracující lid. To však skončilo zkraje osmdesátých let, kdy komunisté vytáhli do boje s opoziční Solidaritou.

„Všechno bylo naprosto skvělé až do výjimečného stavu. Bylo tady rušno, neustále, v zimě, v létě… Jezdilo sem kino, cirkus… Vyhlášením výjimečného stavu se všechno zastavilo. Těch budov, které lidé před tím koupili, opravili. Co teď to s tím? Hodně jich zabralo vojsko, něco chtěli prodat. Ten slavný hotel Grunvald , Bayer... Ruiny… Všechno se rozpadlo, shnilo, zřítilo, popadalo,“ vzpomíná Robert Jakuszewicz.

Zatímco v Polsku leží velmi blízko hraničního hřebene více takových vesnic, jako je Jagniatków, české pohraničí je v západních Krkonoších jiné. Do Polska padají hory v prudkých srázech, v Česku se vlní a stoupají k nebi v liniích kopců s hlubokými lesy a porosty kosodřeviny. Největším střediskem je tady Harrachov. Původní obec Dörfl založená v 17. století, byla o sto let později přejmenována po svých majitelích na Harrachov. Dominantou je tu obří skokanský můstek, pod kterým se krčí hospoda U Krtka, a také v ní se staré časy srovnávají s dneškem.

„Z naší strany tu hranici nehlídali vůbec. To měli na starost polští pohraničníci. Každý z místních lidí to ale na hraničním hřebeni velmi dobře znal a mohl do Polska, kdy se mu zachtělo. Češi tam však moc často nechodili, to spíš Poláci k nám. Na pivo,“ potvrzuje vzpomínky svého polského souseda hospodský od Krtka Jan Denke.