Projekt TS Ostrava i TVP Wrocław
Projekt współfinansowany ze środków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego. Przekraczamy granice.

Projekt TS Ostrava a TVP Wroclaw
Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj. Překračujeme hranice.

Hrádek nad Nisou - polsky Gródek nad Nysa, německy Grottau

Česky je to Hrádek nad Nisou, polsky se jmenuje Gródek nad Nysa, německy Grottau. Tak, jako jsme jeden z dokumentů Hranice bez hranic věnovali trojmezí na východě, tedy místu, kde se potkává česká a polská linie s hranicí Slovenskou, vydáme se také o 760 kilometrů dál na západ, kde Polsko upouští české pomezí a začíná Německo. V polském městě Bogatynia potkáme Poláka Frantizska Grendu. Společnou historii tohoto kraje si pan Frantizsek zamiloval natolik, že se naučil česky a v Česku i Polsku je jako doma.

Pro Poláky je to už skoro konec světa – malý kousek území, který se zbytkem země spojuje jediná železnice a jedna silnice. Je to však rozhodně zajímavý kout. Tady se totiž s česko-polskou hranicí spojuje ta třetí – německá. A již několik let, po dlouhé době pochybností – jaké to vlastně je tam na druhé straně – si tady sousedé bez problémů podávají ruce.

Stále to však takhle není všude. Most přes řeku Nisu mezi dnešním Polskem a Německem postavený před 2. světovou válkou se postupně rozpadá a je uzavřený. Bariéra z betonových panelů znemožňuje průjezd autům a také pěší se tudy nedostanou. Němci říkají, že se bojí českých i polských zlodějů, jiní to vysvětlují tím, že staré mosty nad hraniční řekou jsou v dezolátním stavu a je nutné je zbourat. Nikdo však zatím neřekl, kdo postaví nové.

„Lezl jsem na stromy, abych se podíval, jak to tam vypadá, proč oni mohou a my ne. Co to má znamenat? Tím spíše, že jsme tady navzájem tak svázaní, na kterou stranu se vydáte, tam je hranice…,“ vypráví Franciszek Grenda. Bohužel. Místo výletů na německý břeh Nisy, které byly po otevření schengenského prostoru běžné, zůstaly už zase jen pozdravy na dálku.

A na některých místech česko-polského pohraničí to dodnes vypadá, že poválečné vyměření hranice se snad ani nedělalo podle pořádné mapy. Důkazů je na pomezí mnoho. Například tady – na pravé straně polský Kopaczow, nalevo český Oldřichov. A uprostřed kdysi společné vesnice cesta, která nikomu nepatří, místními nazývaná „neutrálka“.

„Na diskotéky jsme chodili přes zelenou hranici. Občas taky autobusem přes přechod, ale potom jsme se vraceli přes zelenou hranici, protože už bylo pozdě. Hodně lidí to takhle dělalo,“ vzpomíná Karina Siemaszko z Kopaczowa a její kamarádka  ji doplňuje:

„Stávalo se, že policie a pohraničníci věděli, že se mládež bude vracet z diskotéky. Obsadili hranici, aby ukázali, že dobře slouží… Tak jsme utíkali přes pole, přes kukuřici, přes obilí… A Češi nás doprovázeli.“

Obě části vesnice se dnes vzájemně doplňují. V Kopačově je obchod, Oldřichov má hospodu.