Projekt TS Ostrava i TVP Wrocław
Projekt współfinansowany ze środków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego. Przekraczamy granice.

Projekt TS Ostrava a TVP Wroclaw
Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj. Překračujeme hranice.

Borůvková hora - místo setkávání Čechů i Poláků

Na špici Javornického výběžku, pod Rychlebskými horami, leží vesnice Bílá Voda, která je ze tří světových stran obklopená Polskem. Desítky let žila Bílá Voda v kleštích hranice, přes kterou se nesmělo. Polská rovina na východě i život za hřebenem Rychlebských hor, byly pro ně zakázaným světem. Dnes je Borůvková hora – nejvyšší vrchol Rychleb – místem, které si Češi i Poláci zamilovali. Výletníci se tady potkávají u piva pod rozhlednou, jež za příznivého počasí nabízí výhledy na hřebeny Jeseníků, Králického Sněžníku i do polských nížin.

Na polské straně Rychlebských hor, přímo pod Borůvkovou horou, leží vesnice Lutynia, ve které žije energická žena Halina Probierz. Vlastní firmu se sídlem v Německu, část zisku investuje do starých chalup a ty opravuje. Také zchátralý dům v Lutynii přeměnila ve vlídnou usedlost.

„Do Rychlebských hor jsem přijela poprvé v roce 1964 na dovolenou do vesnice Giraltow a zamilovala jsem si to tady. Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem v podvečer vyšla z nádraží. Byla zima, všude krásně zasněženo, a zářily miliony hvězd. A ty malé lampy, kterých bylo tehdy velmi málo, osvětlovaly cestu,“ vypráví Halina Probierz.

Vesnice Lutynia leží v údolí potoka stejného jména. Syrové sudetské scenérie sem v osmdesátých letech přivedly filmaře při natáčení slavného poválečného dramatu Zánik samoty Berhof.

Jižním úbočím doliny vede stará Královská cesta spojující polské město Ladek Zdroj s českou vesnicí Travnou a městem Javorníkem. V srpnu 1968 byla cesta svědkem událostí, na které obyvatelé české strany pohraniční vzpomínají dodnes. Pod sovětským velením vstoupila do Javornického výběžku polská armáda.

Na polské vojáky si dobře pamatuje Oldřich Štefek z Bílé Vody. „V šedesátém osmém to tady okupovali Poláci, sovětští oficíři přišli až několik dnů po nich,“ vypráví Oldřich Štefek a vzpomíná, jak polští vojáci odzbrojovali české policisty, tehdejší příslušníky takzvané Veřejné bezpečnosti. „Sebrali jim pistole, takže naši pak chodili jen s prázdným pouzdrem. Lidé byli na Poláky hodně naštvaní. Ale co ti měli dělat? Moskva dala rozkaz, no tak šli.“

Příhody se zbraněmi zažíval Oldřich Štefek na hranici od dětství, byť to tehdy byly jen dřevěné meče. V celém Javornickém výběžku dlouho nebylo možné zachytit jiný televizní signál než polský a tak se tam všichni dívali pouze na polskou televizi. „Poláci vysílali dobrodružný seriál Zoro mstitel a ten znala všechna děcka po obou stranách hranice,“ říká Oldřich Štefek. „Scházeli jsme se pak s partou polských kluků v lese na čáře a pořádali bitvy, které jsme viděli v televizi. A někdy nás tam načapali pohraničníci, takže jsme utíkali domů, každý do svého státu,“ směje se černovlasý muž.

Snem Haliny Probierz z Lutynie je obnovit bývalou německou vesnici Wzrosówka, z níž dnes už zůstala jen kaple. Přímo ve Wzrosówce hledá základy starých domů, sbírá předměty, které se tam ještě dají nalézt a z polských i německých archivů střádá informace o vesnici, která už není.

Zbytky zaniklé Wzrosówky leží na horním konci romantické doliny s pastvinami a loukami. Vrchol Borůvkové hory je nedaleko a ve své dolní částí ústí dolina do lázeňského města Ladek Zdrój. „Krouží tady kolem Wzrosówky nejrůznější spekulanti. Nejraději by tu postavili nějaký odporný hotel,“ zlobí se Halina Probierz. Čtyřicetimilionové Polsko má většinu svých kopců právě na jižní hranici s Českem a Poláci hory milují. Turistika se tam proto stala dobrým byznysem.

„Jenže často jde jen o peníze a krajina a její historie ty dravce nezajímají. Pokud někdo Wzrosówku znovu zničí, odstěhuji se do Česka. U vás je větší klid,“ říká odhodlaně Halina Probierz. „Nevím čím to je, ale když jdu na procházku lesem a přejdu hranici, okamžitě poznám, že už jsem v Česku. Ani nemusím vidět hraniční kameny, prostě to nějak cítím. Je to tam ve vzduchu.“