Projekt TS Ostrava i TVP Wrocław
Projekt współfinansowany ze środków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego. Przekraczamy granice.

Projekt TS Ostrava a TVP Wroclaw
Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj. Překračujeme hranice.

Jizerky jsou hory temného nebe, vědí astronomové i horalé

Jizerky jsou hory temného nebe. Vědí to astronomové, znají to turisté, stejně jako horalé na Polské i České straně hranice. Světla měst jsou daleko a noční obloha nad osadou Jizerka nebo polskou chatou Orle září hvězdami tak, jako snad nikde jinde na česko-polském pomezí. Jizerské hory mají ale i svou temnou minulost. Také chatař z Orle Stanislaw Kornafel si dobře pamatuje dobu, kdy z nebe padal kyselý déšť a místo stromů trčely k nebi jen mrtvé pahýly. Ekologická katastrofa z 80. let však už zůstala jen ve vzpomínkách pamětníků a zelené Jizerky jsou dnes mezi Čechy i Poláky stále oblíbenějším romantickým pohořím.

Severní strana Jizerských hor, která po 2. světové válce připadla Polsku, byla dlouho územím nikoho. Ještě v padesátých letech sem mělo přístup jen velmi málo lidí. Byli to většinou pohraničníci a lesníci. Poslední překážky na polsko-české hranici zmizely teprve před několika léty. Obyvatelé pohraničí na tom však začali pracovat už mnohem dříve. Břehy řeky Jizery kdysi pohodlně spojoval betonový most. Byl tak dobře postavený, že i bez pravidelné údržby přežil až do roku 1982, kdy díky socialistickému přátelství mezi Polskem a Československem vyletěl do povětří.

„Dnes už se to snad ani není pravda, že jsme ještě před sedmi lety museli skákat po kamenech, abychom se dostali na českou stranu. Pět let jsme tvrdě pracovali, než se podařilo postavit ten most,“ vypráví Stanisław Kornafel, majitel horské chaty Orle. Aby bylo tradici učiněno zadost, byla péče o poutníky svěřena svatému Janu Nepomuckému, nejpopulárnějšímu světci v česko-polském pohraničí.

„Skákat po kamenech přes Jizeru byl trestný čin. Takže, máte před sebou recidivistu, který skákal po kamenech a tak jako turista postupně poznal historii české osady Jizerky, její atmosféru a lidi, vzpomíná Stanisław Kornafel.  „Často jsme ty výlety podnikali společně s dalšími přáteli. Dnes už na tom nic není, ale tehdy jsme za to mohli být tvrdě potrestaní. Změnilo se to po roce 1990, kdy se zrodil ten nápad obnovit zbouraný most. Na stavbu železobetonového mostu nebylo dost peněz. Takže teď máme takový krásný a vznešený dřevěný, sedm metrů nad hladinou Jizery.“

Jednoduchý dřevěný můstek se stal symbolem nové éry mezi Čechy a Poláky. Kromě toho má však most čistě praktický význam. Vzkříšený turistický ruch způsobil, že se život začal vracet do zapomenutých a chátrajících jizerských osad. „Z Polska sem zpočátku přijížděli turisté dvojího druhu,“ vypráví majitel Ondřej Duda majitel penzionů Panský dům a Pyramida na Jizerce. „Jedni přijížděli v drahých autech a utráceli peníze, druzí si v termoskách přinesli i čaj a spali ve spacáku v lese. Dnes už však vznikla střední turistická třída. V létě přijíř´ždějí tisíce Poláků na kolech, v zimě na běžkách.“